Taping (tejpování) aneb lepivá pomůcka sportovce (I.)
03.02.2014 21:27Určitě už jste někdy viděli někoho oblepeného bílými nebo barevnými páskami. V dnešní době je to hlavně mezi sportovci oblíbený fenomén, který je běžně k vidění při sportovních kláních. Jde o zastrašování soupeře, nebo mají pásky i nějakou jinou funkci? Podle čeho se vybírá barva? Je tejpování prevence před zraněním, nebo má i léčebnou funkci? Čtěte dál!
Zranění bývá nepříjemnou součástí sportování. Natažený sval či šlacha, vymknuté kotníky nebo poranění měkkých tkání jsou jedny z nejčastějších sportovních zranění. Jakékoliv poranění způsobuje sportovci nejen bolest, ale také nežádoucí zastavení nebo zpomalení tréninkového tempa. To může mít za následek snížení výkonnosti a snížení podávaných výkonů. Tejpování je metoda, kterou můžeme různým zraněním a bolestivým stavům předcházet a s její pomocí i poranění léčit.
Něco málo z historie
Možná vás překvapí, že tejpování je ve sportovním světě populární již několik desetiletí. K masovému využití této metody došlo v 60. letech ve Spojených státech a následně se rozšířila do zemí západní Evropy. Do Československa se tejpování dostává až v osmdesátých letech, a to hlavně z důvodu malé dostupnosti používaných pásků. Tato historie se týká pevných (fixačních) tejpů. V 80. letech 20. století vzniká v Japonsku nový trend v tejpování tzv. kinesiotaping. Vymyslel jej japonský chiropraktik Kenzo Kase, který pro tejpování jako první použil pásek elastický. O rozdílech mezi pevným a elastickým tejpováním se dozvíte v průběhu článku.
Poměrně nově se tejpování používá i při terapii pohybového aparátu nejen u sportovců, ale i u běžné populace. Lepicí pásky tak při své práci využívají i fyzioterapeuti a lékaři.
Význam slov tejpování, taping pochází z anglického tape. V překladu znamená zalepit nebo také páska, tedy i prostředek, kterým se tejpování provádí.
Podstatou této metody je lepení speciálních pásků (tejpů, tapů) na holou kůži. Tejpy máme v různých šířkách a mohou být buď z pevného materiálu, nebo z elastické bavlny. Podle toho, jakých cílů chceme dosáhnout, volíme způsob provedení i typ tejpu.
Tejpování je v podstatě zpevňovací a funkční bandáž, která slouží jako ochranná nebo rehabilitační pomůcka. Její výhodou je zachování volného krevního oběhu a umožnění funkčnosti pohybového aparátu. Bandáž neomezuje léčenou partii těla úplně v pohybu, a tak se předchází nepříznivým důsledkům, které jsou spojeny s tradiční fixační léčbou, jako je např. sádra. Za nepříznivé důsledky považujeme ochabnutí svalstva, omezení hybnosti v kloubech, svědění, zhoršení soběstačnosti.
Kde a jak použít tejpování
Tejpování má široké použití hlavně na horních a dolních končetinách. Méně je používána sestava pro hrudník, kdy došlo k jeho lehkému pohmoždění.
Tejpy se aplikují na končetiny v tzv. středním funkčním postavení, což je poloha, při které dochází k uvolnění svalstva a kloubů. Toto uvolnění je důležité, aby aplikovaný tejp nezpůsobil funkční zábranu v rozsahu pohybu léčené partie. Nežádoucí je, aby tejpovací páska jakkoliv škrtila!
Prosté nalepení pásky dráždí proprioreceptory v kůži, a tak tělo více vnímá oblast, kde se tejp nachází. Toho využívají fyzioterapeuti při své práci - je to pomocník pro klienta, aby si lépe uvědomil dané místo.
Aby tejp mohl plnit svou funkci co nejdéle, je zapotřebí zajistit dokonalý kontakt mezi kůží a tejpovacím materiálem. Základním pravidlem a nutností je suchá a hladká pokožka. Není vhodné tejpovat při výrazných kožních alergiích, zánětech kůže, při plísňovém onemocnění nebo při povrchovém krvácení.
Kdo tejpuje
Tejpování dnes hojně používají maséři, fyzioterapeuti, trenéři a lékaři. Po předchozím poučení může tejpování zvládnout i běžná populace jako svépomocnou metodu.
1. Fixační, pevné tejpování
U tohoto typu tapingu volíme pevnou (látkový materiál), fixační bílou pásku v různých šířích. Pro běžné použití postačí tejpy v šířce 2,5 a 5 cm a v některých případech je vhodné použít pásku 10cm. Tejpovací páska není stejná jako klasická leukoplast, kterou každý známe a používáme. Její povrch je opatřen hypoalergizující lepící vrstvou, která zajišťuje dobrou přilnavost ke kůži. Pásku lepíme buď na holou kůži, nebo použijeme tzv. podtejpy. To jsou speciální molitanové materiály o tloušťce 1 mm. Jejich cílem je vytvořit mezi pokožkou a tejpem ochrannou bariéru, která brání přílišnému podráždění pokožky a má pomoci odvést vlhkost.
Tejpy přikládáme na kůži volně, nesmí dojít ke škrcení daného místa. Cílem pevného tejpování je fixace kloubů a svalových skupin.
Tejpování pevnými páskami můžeme použít jako léčebnou, rehabilitační nebo preventivní metodu.
Léčebná metoda
V tomto případě je nejvhodnější použít tejpování v kombinaci s další léčbou, ať už místní, nebo celkovou. Léčebně můžeme tejpováním působit na zhmožděniny, natažené nebo natržené vazivo, na různé typy kloubních poranění (podvrtnutí, vymknutí, částečné vykloubení), ale také na zánětlivá poškození. Tím, že tejp dráždí receptory v kůži, tělo instinktivně tuto oblast šetří a více prokrvuje, což napomáhá k jejímu hojení.
Rehabilitační metoda
Zde se věnujeme pooperačním a poúrazovým stavům. Tejpováním pohybového aparátu umožníme rychlejší návrat do co nejplnější pohybové kondice. Samozřejmě, že spolupracujeme s lékařem, který určí stupeň možného nebo postupného zatěžování rehabilitované partie.
Preventivní metoda
Indikací pro preventivní tejpování může být předpokládaná zátěž, zkoušení nových pohybů, sport v náročném terénu nebo dlouhodobější tréninková zátěž. Tím, že nadměrně zatěžovanou část (nejčastěji kloub) zatejpujeme, můžeme předcházet drobným poraněním (mikrotraumatům) nebo náhlým poškozením. Za prevenci můžeme také považovat situaci, kdy k nějakému mikrotraumatu, hlavně kloubních vazů, už došlo, a zatejpováním chceme zajistit stabilitu kloubu tak, aby nedošlo k většímu poškození. Pokud totiž nedojde k včasnému ošetření i malého poškození kloubních vazů ve smyslu stabilizace, může dojít k destabilizaci kloubu, destrukci částí nebo celých kloubních struktur. Tyto změny jsou doprovázeny otoky, bolestí nebo omezením hybnosti. Konečný stav může vést až k artróze kloubu.
Kdy tejp použít
- u zdravých sportovců jako ochranu namáhaných částí těla
- po předchozím úrazu jako sekundární prevenci dalšího poranění
- jako alternativu k ortéze
- v rámci rehabilitace (např. zafixování klenby nožní do správné polohy a využití tohoto správného postavení nohy k dalšímu cvičení; pro lepší vnímání určité části těla pacienta, léčebně u hallux valgus)
———
Zpět